Bulharsko – Pirin 2016

Po loňském úspěšném podzimním přechodu bulharského pohoří Rila zamířila sokolská parta za zážitky*(pozn. dole) na sousední pohoří Pirin. Rychlý přesun plný sokolského nadšení znamenal pouhých 19 hodin v mikrobuse z Příbrami do bulharské Sofie. Následující přejezdy po Bulharsku, které byly již maximálně v řádu hodin, nebyly pro výpravu zocelenou prvním (a také ještě posledním) dnem zájezdu, kdy každý vydržel v kuse téměř celý den a celou noc sedět na jedné sedačce (a hlavně na jednom zadku), žádným problémem.

Putovali jsme na lehko/na těžko** od úpatí Pirinu, přes chatu Javorov, dále přes hřebenový úsek zajištěný lany na vrchol Vichren. Náročný řetězový úsek, místy pokrytý sněhem, budil emoce a spousty zážitků (zde se přesně hodí níže uvedená rozšířená definice). I samotný výstup na Vichren, nejvyšší horu Pirinu, byl po řetězovém úseku. Cesta dál pokračovala k Chatě Vichren. Přechod této hory zabral v náročném terénu 11 hodin. Po odpočinkovém dni*** v okolí Popova jezera, kam jsme až z Příbrami dovezli a donesli na oslavu narozenin a svátků rakvičky se šlehačkou, jsme strávili příjemné odpoledne ve slunečném dni. Od tohoto okamžiku byl až do konce zájezdu naším nejdůležitějším vybavením opalovací krém (…nejdůležitějším samozřejmě až po vařiči a čínských polévkách – dobré počasí nemělo žádný vliv na náš hlad). Volnější den jsme využili například k návštěvě zdejších lázní, které byly příjemné s teplou vodou, ale nutno říci, na kterých zub času hlodal a hlodal (a to prý byly již rozhlodané před několika desetiletími, kdy se příbramští sokolové vypravili na Pirin poprvé).

V dalších dnech jsme pokračovali hřebenovou túrou od chaty Vichren na chatu Tevne jezero. Ta bohužel prošla nemilosrdným vývojem a byla přistavěna, zmodernizována a měla na rozdíl od minulosti svého chataře. Naštěstí se v místnostech netopilo, spalo se pod léty prověřenými dekami v osmilůžkových pokojích – jistá autenticita s původní útulnou tedy zůstala, jen si nejsem jist, jestli to všichni považovali za výhodu :). Jen pro zajímavost dodám, že cestou se nám v horách ztratil jeden člen výpravy, ovšem nikoho to moc nerozhodilo, protože nás na hraní karet bylo stále dost. Když jsme se další den bez telefonního signálu s dotyčným setkali na jiné chatě (Begovica), bylo jasné, že celá výprava potřebuje doplnit hodně tekutin vynaložených hledáním a rázem z toho byl intenzivní celovečerní zážitek

Hory byly perfektní a poslední den jsme zakončili výletem na nedaleký Rožencký monastýr a Melnické pyramidy, následovala prohlídka bulharského hlavního města Sofie, večeře a noční přesun domů.

Mám-li vše shrnout, dopadlo to asi takto:  Nohy zničené, morálka místy pokleslá (zde byla pozorována jistá korelace s přítomností řetězových úseků), fyzická síla na dně. Ovšem zážitky – ty byly intenzivní… a byly opravdu krásné

Přes jistou fyzickou destrukci našich těl jsme již cestou zpět z posledních sil spřádali plány na další rok a to minimálně ve složení, ve kterém jsme jeli letos: Sváťa Chrastina, Petr „Machy“, Honza Vondrášek, Fanda Beran, Radka Balíková, Jana Načeradská, Vašek Liďák, Luděk Paseka, Maruška Kleinbauerová, Miluška Štěrbová, Ondra Štěrba, Matouš Havrlík, Zdeněk Křápek, Miluška Hummelová, Jirka Kotlan, Vašek Kotlan.

PS: Vzkaz pro naše blízké: Protože naše strava byla během zájezdu trochu specifická, dejte nám na chvilku pokoj s paštikami, salámem a chlebem… a taky nám chvíli nenuťte víno (hroznové****).

                                                                                                                                                          Václav Kotlan

Pozn:

* Honza Vondrášek původní intuitivní význam slova během zájezdu několikrát dodefinoval takto: „Zážitky nemusí být hezké, ale musí být intenzivní!“ Je fakt, že intenzivních bylo hodně , ale s naprostou převahou těch hezkých

** zde se názory na správnou definici zásadně liší podle míry nadšení konkrétních účastníků :). Faktem je, že jsme měli sbaleno na 2-3 dny. Poté jsme mohli doplnit zásoby ve městě nebo v přistaveném mikrobuse

*** někteří účastníci měli drzý názor, že toto označení není správné. Že prý pokud denní túra netrvala standardních 11 hodin, ale „pouze“ 7 hodin, nelze jej nazývat odpočinkovým. Vedoucí zájezdu však den označil jasně

**** kdyby tento článek náhodou četli i mladiství