Sokolovna

První snahy o výstavbu Sokolovny se datuje do roku 1884, kdy byla radě města Příbrami podána první žádost o přidělení pozemku, ale jednotě nebylo vyhověno. Teprve koncem ledna roku 1902 se městské zastupitelstvo v Příbrami rozhoupalo a darovalo příbramskému Sokolu pro stavbu tělocvičny místo na Příkopech na tzv.panských lukách. Stavitel Josef Štván se zavázal ještě v tom samotném roce stavbu uvést pod střechu a v roce 1903 zcela dokončit.Plány bezplatně zpracoval bratr ing.Alois Eška. Potřebné dříví a kámen dodalo též zdarma město.

Celkový rozpočet včetně zařízení činil 63.500 korun. Do základů byla vložena schránka s fotografiemi, písemnostmi a doklady o minulém i současném stavu jednoty. Stavba byla dokončena v uvedeném termínu a Sokolovna byla slavnostně otevřena 25.a 26.7.1903 pod záštitou městské rady.
Současně proběhl i 2.slet sokolské župy Jungmannovy ,a to za účasti 245 borců. Velký sál Sokolovny měl rozměry 22.1*14.5*10 metrů. Fugnerův sál pak 18*7 metrů. Původní rozpočet však byl překročen a vyhoupl se až na 73.642 korun, proto taky trvalo až do roku 1914 než jednota splatila dluhy na budově. V roce 1920 navštívil Příbram president T.G.Masaryk. Během své návštěvy si pohlédl i Sokolovnu.

O rok později proběhla částečná rekonstrukce tělocvičného stánku příbramských Sokolů. Ve všech třech sálech se objevila houba. Spravilo to 105 000 Kč a Sokolovna byla znovu krásná. Přicházelo mnoho nových cvičenců, ato nejen Čechů, ale i Rusů a Jihoslovanů. Ve roce 1927 bylo v budově otevřeno kino. Bylo ovšem velkým problémem skloubit do jedné Sokolovny činnost místní filharmonie , tamburašů, provoz kina, aktivitu ostatních složek a cvičení. Proto spory byly na denním pořádku. V roce 1929 vzal Sokol kino do své režie. V roce 1930 byla zahájena přístavba dalšího sálu sokolovny, která byla dokončena o rok později a stála takřka půl miliónu. Tímto se jednota značně zadlužila a v polovině třicátých let se dokonce uvažovalo o prodeji Sokolovny.

Po dobu 2.světové války byla celá sokolovna obsazena nezvanými hosty. Povoleno bylo pouze cvičení a církevní úkony. Sokolovny byla v roce 1941 uzavřena pro všechny kulturní podniky a ve velkém sále byly pořádány německé zábavy. Po válce byly zaplaceny všechny dluhy a v létě 1946 byla celá budova Sokolovny opravena zevnitř i zvenku za 75 489 Kčs. Za propůjčování velkého sálu přijala pokladna jednoty v témže roce 74 680 Kčs. To bylo daleko více než vynášel biograf, který se ostatně po válce do Sokolovny už nevrátil.

Po roce 1948 byla Sokolovna pod správou ČSTV. Po revoluci v roce 1989 zplnomocňuje valná hromada stávající výbor ke vstupu a žádá převzetí Sokolovny do vlastních rukou.. K 1.říjnu se pak stává Sokolovna opět sokolským majetkem.