První červencový týden se na táborový palouček v Jablonné začali slétat a sbíhat všelijací broučci a hmyzáčci. Začal totiž tábor rodičů a dětí. Brzy bylo všude kolem rušno, letní deštík svlažil palouček, sluníčko ho osušilo a pak už nás neopustilo až do konce našeho rojení.
Děti přivítali čmeláčci Čmelda a Brumda a přinesli jim dárek v sudu, ale pak se to stalo…
Nenechavé čmeláčí strašidlo Pučmeloud sebralo dětem sud s překvapením přímo před očima a zmizelo s ním kdovíkam. Děti byly smutné jenom chvíli, rozhodly se Pučmelouda vypátrat a sud od něj získat zpátky. Byl to úkol vpravdě nelehký, ale na paloučku se našlo několik hmyzích kamarádů, kteří dětem pomohli, a tak děti sud s překvapením nakonec získaly zpět.
Jak se jim to povedlo? Pučmeloud slíbil, že sud vymění za med. Ale kde vzít med? Přeci u včelky, to ví každé malé mrně! Tak jsme každý den chodili za včelkou, která se s námi o med ráda podělila, když jsme jí a ostatním hmyzím kamarádům pomohli. Potkali jsme při tom vosičky Zlatěnky, snažili jsme se zastavit Kvapníka, váleli s hovniválem kuličku, zdolávali s pavoukem opičí dráhu, hledali s beruškami jejich miminka, házeli žihadlem do dálky se sršněm, poslepu chytali komára, nosili krev klíštěti, lovili pylová zrnka z rybníka a ještě mnohem, mnohem víc. Nakonec jsme nasbírali dost medu, abychom ho vyměnili s Pučmeloudem za náš sud.
Ale to není všechno, stihli jsme toho ještě mnohem víc. Byli jsme na celodenním výletě. Jeden večer jsme se po západu slunce vydali do lesa za světluškami a považte, nikdo se nebál, ani ti nejmenší ne. A jak vlastně vypadal náš den? Po rozcvičce a snídani za námi přiletěli Čmelda s Brumdou a ze svého domečku nám poradili, co nás ten den čeká. Celé dopoledne jsme pilně pracovali a plnili úkoly, abychom získali med od včelky. Po obědě děti uložily rodiče do stanů a tiše se vytratily k potůčku lovit žáby. Všichni se pak znovu sešli v jídelně, kde se tvořilo pod taktovkou tety Renaty. Čmelda s Brumdou se k nám vrátili ještě navečer a přivedli s sebou do divadélka i pohádku. Po večeři jsme se všichni těšili na večerníček a zpívání u táboráku a se zapadajícím sluníčkem pak přicházel Postelníček, který odvedl děti do postýlek. Při tom všem nás tety kuchařky rozmazlovali domácí kuchyní.
Nálada byla celou dobu veselá, počasí nám přálo, každý přispěl tak, jak uměl, a tak jsme se všichni mohli těšit z radosti dětí, ale i dospěláků. Všem kdo byli s námi patří dík a nezbývá než se těšit na příště. Tak za rok na shledanou!
Fotografie si můžete prohlédnout ZDE
Kateřina Kotlanová
Sokol Příbram
P.S.: A jak dopadl Pučmeloud? Nepoučil se, dělá hmyzu ostudu, tak jsme ho zavřeli do sudu 